Začni tím, že se naučíš rozpoznat několik základních orientačních bodů, které jsou vidět po celý rok. Nejlepší je začít s Velkým vozem, který najdeš na severní obloze téměř vždy. Jeho zadní dvě hvězdy ukazují na Polárku, která leží téměř přesně nad severním obvodem a zdánlivě se nehýbe, zatímco ostatní hvězdy kolem ní obíhají. Polárka ti pak pomůže určit sever, a tím i ostatní světové strany. Zkus si to nejprve za soumraku, kdy je obloha ještě světlá a vidíš jen ty nejjasnější hvězdy. Postupně si všímej, jak se obrazec Velkého vozu otáčí během noci i během roku. Jakmile zvládneš tento základ, můžeš přidat další souhvězdí, například Kasiopeju, která má tvar dvojitého véčka a leží naproti Velkému vozu přes Polárku. Tím si vytvoříš první síť orientačních bodů, o kterou se můžeš opřít kdykoli později. V astronomii pro začátečníky je právě tahle jednoduchá metoda klíčem k tomu, abys nezabloudil a cítil se na obloze jistě.
Poté se nauč orientovat podle ročních období a pomocí tzv. hvězdných hodin. Obloha se během roku mění, ale vždy platí, že některé obrazce jsou typické pro dané období. Na jaře ti pomůže souhvězdí Lva, v létě trojúhelník tvořený Vegou, Denebem a Altaircem, na podzim Pegasův čtverec a v zimě Orion s jasným pásem tří hvězd. vecernikol.cz je výborný orientační bod, protože jeho pás ukazuje na Sirius, nejjasnější hvězdu noční oblohy, a také na Aldebarana v Býkovi. Zkus si vždy nejprve najít jeden výrazný obrazec a od něj se posouvat dál pomocí prodlužování spojnic mezi hvězdami. Například spojnice zadních hvězd Velkého vozu tě dovede k Arkturu v Pastýři. Tento způsob řetězení je přirozený a brzy si ho osvojíš. V rámci astronomie pro začátečníky je dobré si vést jednoduchý zápisník nebo kreslit náčrtky, jak se ti obrazce jeví v různých nocích. Uvidíš, že po několika pozorováních si začneš pamatovat nejen tvary, ale i vzdálenosti a vzájemné polohy.
Nakonec si procvičuj orientaci přímo v terénu a za různých podmínek. Vyber si klidné místo s co nejmenším světelným znečištěním, ideálně daleko od pouličních lamp, a vezmi si s sebou jen to, co ti pomůže: červenou svítilnu, která ti nezničí noční vidění, a případně otáčivou hvězdnou mapu. Postupuj tak, že nejprve najdeš Polárku, pak se otočíš čelem k jihu a podle známých obrazců si ověříš, kde se nachází třeba Orion nebo Labuť. Zkus si také tipnout, kde bude za hodinu určitá hvězda, a pak to zkontroluj. Čím častěji budeš pozorovat, tím rychleji si vytvoříš vnitřní kompas. Neboj se začít s malým výsekem oblohy, třeba jen s okolím Polárky, a postupně ho rozšiřuj. Pokud si nejsi jistý, porovnej svůj odhad s mapou, ale nespoléhej na ni pořád. Právě opakování a vlastní zkušenost z astronomie pro začátečníky dělají z nezkušeného pozorovatele sebevědomého pozorovatele, který se na obloze vyzná i bez přístrojů.